neděle 29. ledna 2017

Zlato a mnoho dojmů z Ostravy...město a jeho místa...

Tak ještě jednou Ostrava. Tentokrát o městě a jeho místech.
Tak teď o Ostravě Porubě a Ostravě za tratí jak se dá "potkat" s jízdenkou na 24 hodin. 
Mimochodem jsem měla štěstí i na ostravského pana revizora...

Z Ostravy jsem neznala nic. 
Kdysi jsem tu hrála, jako malá holka, ale nepamatuju si už ani tu palubovku. Teď jsem měla pár chvil a nechtěla jsem si pro tentokrát užívat jen zimy u ledové plochy, ale podívat se i za humna ledové areny. 
I když to bylo radostné pokoukání, nakonec ozdobené mistrovským zlatem ústeckých hochů /včetně mého Pražáka :-)/...

 
 

Nejprve Ostrava Poruba
Zvláštní kus světa s ruským nádechem a dechberoucí obrovitostí a velkolepostí.
Naposledy jsem "to" potkala v Moskvě a teď jsem tu stála a jen žasla...

 
 
 
 
 

Žasla jsem s úsměvem i nad pár retro okamžiky, 
v krámku s regály a oknem pro vajíčka. I to je Ostrava Poruba. 

 

A pak jsem se, s cvaknutým lístkem na 24 hodin za 80 peněz, vydala po Ostravě. Křížem krážem tramvají. Nestala jsem se znalcem Ostravy, ale docela jsem ji projela a viděla kousky pěkné i nepěkné, typické i překvapující, normální i bizardní.
To město mě neodradilo. 
Určitě se tam stavím. Je svým způsobem fascinující...

 
 
 
 
 
 
 
 

Tak tedy tak. Ostrava mým okem. Na pár chvil. 
Se zlatou tečkou a pocitem, že sem ještě jednou dorazím. 
Třeba na Landek.









Zlato a mnoho dojmů z Ostravy...lidi a místa...

V Ostravě Porubě se hrálo na konci ledna 2017 
Mistrovství výběru krajů v ledním hokeji
kde náš Pražák ze severu nastoupil v dresu Ústeckém.
A tak jsme vyrazili, pěkně ráno, vlakem, na Ostravsko....
Vlakem z Vysočan a zas na Vysočany. 
Tam s RegioJet, zpět s Leoexpesem
Pohodové cestování. 

V Praze, před rozbřeskem a odjezdem, jsem ještě stihla kouknout na secesní krásu  historické budovy nádraží a Fantovy kavárny

 Ostrava Svinov nás přivítala mrazivě a moc milým panem taxikářem.
A tak ten hokejově ostravský víkend i pokračoval. Fajn lidi. Vlastně i fajn město, měli jsme štěstí.
Začalo to náramnou cukrárnou Ollies. Naservírovali mi tam mimo jiné náramně i můj termohrnek...

 
 

A pak taky bydlení a jídlo.
V Penzionu U Šípků bylo moc fajn, rozumně, útulně, čistě.

 
 

A dobře jsme se najedli v restauraci Marná sláva
Marná sláva, dobré to bylo, i to pivo z beskydského minipivovárku.

Když jsem se ptala lidí kam se podívat, co by doporučili, většinou mile, ale upřímně říkali:
 Tady?! V Porubě?!..
...tak jsem si kousek od haly našla vlastně náhodou, u Vysoké školy báňské, Geologický park a dozvěděla jsem se, jak je to mimo jiné s čedičem, šutrem, co mě provázel dětstvím na chalupě v Českém Středohoří.
 
 
 

...takže tak. Kousek o lidech a místech, o Ostravě Porubě na pár chvil.
...nakouknutí na město s tak trochu retro zastavením...
 a jestli to tedy nakonec hokejové zlato bylo, 
v pokračování, o městě, o kousek dál...