sobota 25. května 2013

...a zase ty paletky, tentokrát záhonkové...

 

V krásném a tajuplném areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích jsem si došla vyrobit své další paletkové dílko.
Tentokrát vertikální záhonek :-)
Pracovali jsme v Prádelně Bohnice, velmi bizardním prostoru s ještě bizardnější výstavou... 

 
 

Tentokrát jsme hlavně brousili a stříleli sponkami, 
poslouchali, jak úplně nejlíp bylinky vysadit.

 
Už se těším, jak záhonky v Knoflíku s dětmi nacpeme hlínou a sazeničkami :o).
Takhle nějak by to mohlo a mělo vypadat.


 Díky Hance za workshop, Martině a Pavlínce za parťáctví.

Víc obrázků tady.
A jak jsem se potkala s Paletkami poprvé tady

Mějte se všichni fajn.

pátek 24. května 2013

KOD13 aneb DOBRODRUŽSTVÍ!

Dobrodružství, bláznovství, velký krok, nejistota, výzva, překážka, sen, minulost, láska, realita, lidi, prachy, šílenost, cesta dál, hromada práce, budoucnost, přátelství, důvěra, závist, překážky, energie, rodina, vztahy, emoce, rozum a mnoho dalších  slov mě napadá právě teď...
V chvatu a zamotanosti současné civilizace a v hlavně v běhu svého života jsem se možná zbláznila, ale chci, potřebuji, rozhodla jsem se...hmmm, které slovíčko je to pravé?!...že půjdu o krok dál. Že si možná zlomím vaz, ale ta směs pošetilosti, pokory, rozumu i bláznovství se na tu cestu vydat je silnější, než mít vrabce v hrsti.
Možná si zlomím vaz, ale bude to dobrodružství. 
A za to to stojí. 
Cesta je cíl. 
Možná tady budu za rok skuhrat, možná budu psát, jak je svět a ten náš knoflíkový sen úžasný. 
Uvidíme...možná o tom to právě je...
(...pro ty, kteří neví a zajímá je, co se děje je douška k tomu zde.
 Takže tak, věci se dějí. 

No a do toho všeho tak krásně zapadl KOD13.
Skvělá Konference o dobrodružství, mnoho slov k přemýšlení, debatě, mnoho úhlů pohledu.

Po loňské Konferenci o dobrodružství KOD12 ve skvělém HUBu, se tentokrát konala v neuvěřitelném prostoru u kolejí, v MeetFactory.

Diskutovalo se o mnohém, na co vlastně nejde najít odpověď resp. možná někteří mají problém s tím, přiznat, že na to odpověď nenalézají.
Co je ten zdravý rozum? 
Jak nejlépe vybalancovat tu tenkou mez mezi dobrodružstvím a nerozumem? Jde počítat se všemi riziky? 
Sejdou se v týmu, skupině lidé právě tak, aby dobrodružství zůstalo dobrodružstvím a nestalo se katastrofou?....
..určitě nejen já nejsem ani po dvou ročnících konference chytřejší, 
ale vždycky potkám pár slov, pár lidí, které mi dodají odvahu se do toho pustit. 
Do té pohody i nepohody, které s sebou dobrodružství nese...
a které mne nejspíš čeká...
Instalace/výstava v Meetfactory...
neopakovatelný zážitek s hudbou z kapek a plechu...
...skvělé jídlo od Musa, ale taky škvarková pomazánka, s cibulí a solí.Možná tušíte, jak mě potěšilo, když organizátoři říkali :"Zkuste na svých akcích namazat chleba se škvarkama, to je dobrodružství, to lidi nečekají..."...no a u nás v Knoflíku už je to vlastně tradice...jupí, jsme dobrodružní, originální, sví. Mimochodem škvarky výborné!
 

No a pak lidé. 
Lidé, kteří šli předat své zkušenosti s dobrodružstvím.
Dobrodružstvím všeho druhu.
Já smekám klobouk dolů před Jiřím Růžičkou, dlouholetým ředitelem gymnázia Jana Keplera, krásným chlapem po všech stránkách. Byl věcný, osobitý, pravdivý, řekl to co jsem potřebovala slyšet asi nejvíc. Je to o týmu, o odvaze i pokoře, o objektivnosti, umění oddělovat osobní a věcné.  Na první pohled třeba bláznivých nápadech. Tam začali stmelovací výjezdy gymnazistů, tam se odvážili učit jazyky či matematiku jinak, byť by bylo jednoduché podlehnout tradičním "kecům" to zákon nedovoluje, to nejde kvůli rozvrhu, to se rodičům či úřadu nebude líbit. 
Smekám klobouk pana Růžičko. 
Mimochodem, taky jsem se nejvíc bála v listopadu 1989 na Národní třídě. Možná proto mám některé věci tak jak dneska mám...
a možná i proto se tak nebojím...
 
 
 
 Tereza Vošahlíková/Valkounová a fenomén lesních školek. Srovnané, přehledné, potřebné, kéž by se mnohé dostalo i do státních školek, vyhnalo lidi v bezpečí rádoby nebezppečných vyumělkovaných hřišť, imitací rybníků a stromů v obchodních centrech. Mnohé co řekla Tereza jde jistě i v současném školství. Jen chtít. Předat si, potkat se, sdílet. Oboustranně.Mám radost, že mnohé praktikujeme v knoflíkové školičce.
Václav Mertin, stejně jako Tereza Valkounová a další řečníci i účastníci se shodli, jak důležité je pro děti i dospělé přiměřená a laskavá zpětná vazba a důvěra, jak důležité je, neříkat "vidíš, já Ti to říkal, že to nezvládneš", jak důležité je být dětem nablízku a přitom je nechat zkusit je "to" udělat, být jim jistorou a bezpečím, nechávat jim otevřená vrátka k tomu zkusit to, pocítit dobrodružství z výkonu, objevování, překonání sebe sama. jen tam se mohou posunout, naučit. Děti i dospělí.
Monika Laušmanová, bankéřka a jiný svět. Přesto hromada paralel a témat do diskuse. Řízení rzik, počet a kvalita klientů, s pěnezmi či bez peněz.
Sumasumárum: No risk=no profit, ale taky No risk=no fun.
Odvaha není opakem strachu, odvaha je schopnost řídit strach.
Jan Holeyšovský, neuvěřitelně opravdový dobrodružný zralý muž,lektor Prázdninové školy Lipnice.
Albert Einstein: "Základní schopností pro vědu je schopnost žasnout"
Holejš :-) : "Jít vlastní cestou je fajn, ale vždycky musíme brát v úvahu svou zodpovědnost, nést důsledky" a "Součástí zralé osobnosti je umění přiznat chybu."
Skvělé workshopy...
...se Simonou Trávníčkovou a právní odpovědnosti za dobrodružství aneb kdo se vydá na cestu práce s lidmi, dětmi, je vlastně neustále jednou nohou v base. Je dobré být připraven, počítat s riziky, odpovědností...vykulené oči všech: informace, že za malou organizovanou hru v lese s dětmi můžete dostat 15 tisíc pokutu..hmm....ohlášky, přihlášky, nařízení, vybalancovat to se zdravým rozumem....

...a výborný Vláďa Halada z Prázdninové školy Lipnice
"Jak se dělá dobrodružství...?!"
  1. vzdej se pohodlí...
  2. pozvi do hry emoce...
  3. naruš tradici...
  4. odliš se...
  5. hledej hranice...
  6. vzdej se jistot...
  7. vydej se sám...
  8. přijmi zodpovědnost...
  9. věř v dobrý konec...
  10. jdi jedním směrem... 
...udělej něco poprvé!

Přemýšlím, co ještě napsat. 
Díky všem. 
Klobouk dolů před blázny a dobrodruhy v tom dobrém slova smyslu. 
Jste mi inspirací. 
Nebudu slibovat a popisovat a jdu udělat něco poprvé. 
Pro sebe i ostatní.
Výzva, nakopnutí, podržení, ujištění.
To všechno byl pro mne KOD13.

Mnoho myšlenek a momentů najdete na obrázcích.

P.S.....vždycky na těhle akcích čekám někoho někoho ze školství, z radnice, z oblasti výchovy a vzdělání Prahy 9, ještě se mi nepoštěstilo, nechci to komentovat, beru to jako holý fakt. třeba příště někoho potkám :-). O to větší radost jsem měla, že jsem potkala jednu knoflíkovou maminku a ještě navíc asi pět dní před porodem. S úsměvem mi o přestávce říkala: Já měla během té druhé přednášky pocit, že rodím... :-), ale už je to dobrý.

Tak tedy pohodové a dobrodružné dny nám všem.
Eliška



neděle 19. května 2013

Kuličky & pytlíčky

Je mi ctí být součástí "party", 
která vymýšlí mnohé, "dělá" věci a akce pro rodiny s dětmi.
Mnohdy přemýšlím, co dát dětem jako odměnu namísto obligátních bonbonů a lízátek...
Osvědčila se nám třeba jablíčka, malé odrazky, ale s množstvím akcí je vlastně těžké být vymyslet něco nového... 
No a tentokrát mě napadlo dát dětem na atletických závodech pytlíček s kuličkami. A protože pořádání takových akcí je pro neziskovku i otázka rozpočtu, řekla jsem si, že objednám pytel kuliček, namíchám hliněnky a skleněnky a pytlíčky ušiji z krásných barevných látek s barevnými šňůrkami...(došlo mi totiž, že mám, myslím si odůvodněný pocit, že pytlíčky s kuličkami v obchodech bývají v pytlíčkách ne moc pěkných, možná ze zbytkových látek...vyjímky ale samozřejmě existují, třeba u šikovných ženských jako je Jana Cingrlata...)

No a tak se stalo, že jsem objednala tisíc kousků skleněnek a tisíc kousků hliněnek, parádní puntíky u Mráze
a po nocích ušila přes padesát pytlíčků.
Času nebylo nazbyt, tak to musím ještě dotáhnout a natiskat na pytlíčky knoflík jako, že Knoflík, tedy ta naše "parta"...

Povedlo se, ušila jsem, krásně s odšitými rožky a pytlíčky se i líbily.
Největší odměnou byl jeden malinký sportovec, který za mnou po závodech přiběhl a říkal mi se šťastnými kukadly : "Hele teto, já vyhrál poklad! A koukej, jak se to otevírá a zavírá...má to dvě šňůrky! Koukej!"

Tak mám prostě radost, že se zase jeden malinko šílený plán povedl :o).
Krásné dny!