neděle 31. března 2013

SŮVA JEN TAK PRO RADOST

Ten velikonočně prázdninový jsem si slíbila alespoň na chvilku "vypnout a odpočinout, nejlépe u stroje".
A taky jsem "potkala" úžasnou sovičkovou látku...
...hned mě napadlo zkusit z toho sůvu :o)
....sov asi milion....
...zepředu vystřižená zhruba sova, zezadu kousek džínových kaťat...
...vyšít jak libo...

...sešít obrys, nevystřižené...
...pak teprve vystřihnout a nastříhat okraj ke švu...


....otočit, vycpat kuličkami dutého vlákna, vložit dvě nožky z provázků, sešít otáčecí otvor matracovým stehem....
...a je tu sůva.
malá hračka, klíčenka, přívěsek na batoh...jak libo.


 



TROUFALÝ POKUS...

Na začátku byl krásný úplet koupený u Mráze.
Pak má nepokora k tomu, že to neumím, touha to zkusit.
Nemajíc overlock jsem se rozhodla ušít Anežce z toho krásného, ale velmi velmi klouzavého a živého materiálu tričko, mikinu....

Noo, ve finále celkem parádní věc, Anežka spokojená...jen ale fakt nemám odvahu ty oentlované švy ukázat...materiál mnohé skryje a něco může zůstat tajemstvím :o))), že?!
Díky za shovívavost.... B-)

 
...podle oblíbené mikiny jsme to prostě obstříhly ala netopýří triko....



S ANEŽKOU...




Parádní den s Anežkou. 
Výstava Blanky Matragi v Obecním domě.
Nádherné šaty (škoda, že se nedalo fotit...), neuvěřitelné množství přišitých korálků, flitrů, krásných barev, úchvatné svatební a společenské kousky...
Výstavě moc sluší Obecní dům...krásné interiéry, detaily...
...a nakonec holčičí zastavení na výborný vývar a oranžádu v Potrefené huse.
Fajn neděle.Díky Anežko ♥



 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 


pátek 29. března 2013

KUFŘÍK?!


Ušila jsem si kufřík na quiltovací nitky. 
Předlohou byl kufřík v časopise Švadlenka č. 6 z roku 2008. 
Předloha je jedna věc, výsledek druhá...
Dopadlo to jinak. 
Nechtělo se mi prát se se šikmým proužkem, rozměry taky tak nějak "baj voko". Ušila jsem ho vlastně naopak, díly sešité dovnitř...
obdélník 40*25*10 cm, postranní lišta 55*10 cm, ucho 14*3 cm, kapsička uvnitř. Oentlováno k sobě, vyztuženo ronopastem...nakonec ale "docela fajnovej kousek". 
Nitky se tam vejdou, a jen co ručně doladím růžky a začištění, budu ho moct ukázat i světu...
Finální rozměr 23*8*14. Mrňous tak akorát na ty nitky.










...TO SE VŽDYCKY POVEDE...

Mazanec či vánočka, lepší, než od babičky. To je co říct...
...neskromně říkám "ano, je to pravda..." :-)

Ale tenhle pátnáct let starý papír resp. recept má svou historii...


Co by holka mladá jsem chtěla svému Muži ukázat jak jsem šikovná. 
Upekla jsem podle nějakého receptu vánočku, počkala na štědrovečerní ráno, jak spolu s dojetím v oku tu krásu voňavou rozřízneme...jak já budu za hvězdu. 
Jelikož jsme málem nůž zlomili, dojetí přešlo téměř v pláč a byl skoro zkažený Štědrý večer, je nabíledni, že za hvězdu jsem nebyla. Alespoň "charita" mě mohla spasit, tak jsme mlčky odvezli vánočku, s tehdy půlroční Anežkou, srnkám do krmelce, k odstatnímu suchému chlebu a rohlíkům. Pláč a dokonání zkázy hvězdy nastalo o měsíc později, kdy jsme dorazili do krmelce a jediné nesežrané bylo moje dílo, vánočka. V původním stavu tvrdosti a nejedlosti.
Kde se stal kámen úrazu nevím dodnes, říkala jsem tehdy historku pár lidem a báječná ženská Lenka a tenkrát kolegyně ve škole mi pověděla o svém zaručeném receptu.
Po patnácti letech zas a znovu říkám, "ano, tahle vánočka/mazanec  se vždycky povede". Zkoušeli jsme s dětmi mnohokrát rozplést, splést, hodit na zem, kejkle jsme vymýšleli, ale vážně se vždycky povede, je výborná/výborný. 
Recept posílám dál. 
Díky Lenko :-)...a tentokrát i Anežko.
Voňavé velikonoce! Krásné jaro!




 


Jen technický údaj nakonec: z téhle várky je jeden veliký mazanec (ještě v trubě..) a dva malé na jednom plechu. 
Vánočky z toho peču dvě. 





Dobrou chuť!