sobota 18. února 2017

...ee...EET.

 ...školení k EET. Ani vlastně nevím, co říct. Modří ví.
...realita vs.EET, slušnost vs. neslušnost, řeznictví.....

Lýýýýžaři!

Lyžaři a mí výtvarníci.
Radost tvořivá, lyžařská a kolážová.


materiál:
lepidlo, staré vzorníky tapet, šikovné ruce, čtvrtka, nůžky, špejle

 
 
 
 
 
 

středa 8. února 2017

Havel, Dox a vzducholoď.

Jeden všední den. 
Na chvilku zastavení. To je občas třeba.
A tak tedy..
DOX.
(...tiché zastavení nad obrázky a v duchu pokora, že jsem u toho mohla být...)
(...poletím příště pane Rajniši...)


 
 
 
 
 
 
 

neděle 29. ledna 2017

Zlato a mnoho dojmů z Ostravy...město a jeho místa...

Tak ještě jednou Ostrava. Tentokrát o městě a jeho místech.
Tak teď o Ostravě Porubě a Ostravě za tratí jak se dá "potkat" s jízdenkou na 24 hodin. 
Mimochodem jsem měla štěstí i na ostravského pana revizora...

Z Ostravy jsem neznala nic. 
Kdysi jsem tu hrála, jako malá holka, ale nepamatuju si už ani tu palubovku. Teď jsem měla pár chvil a nechtěla jsem si pro tentokrát užívat jen zimy u ledové plochy, ale podívat se i za humna ledové areny. 
I když to bylo radostné pokoukání, nakonec ozdobené mistrovským zlatem ústeckých hochů /včetně mého Pražáka :-)/...

 
 

Nejprve Ostrava Poruba
Zvláštní kus světa s ruským nádechem a dechberoucí obrovitostí a velkolepostí.
Naposledy jsem "to" potkala v Moskvě a teď jsem tu stála a jen žasla...

 
 
 
 
 

Žasla jsem s úsměvem i nad pár retro okamžiky, 
v krámku s regály a oknem pro vajíčka. I to je Ostrava Poruba. 

 

A pak jsem se, s cvaknutým lístkem na 24 hodin za 80 peněz, vydala po Ostravě. Křížem krážem tramvají. Nestala jsem se znalcem Ostravy, ale docela jsem ji projela a viděla kousky pěkné i nepěkné, typické i překvapující, normální i bizardní.
To město mě neodradilo. 
Určitě se tam stavím. Je svým způsobem fascinující...

 
 
 
 
 
 
 
 

Tak tedy tak. Ostrava mým okem. Na pár chvil. 
Se zlatou tečkou a pocitem, že sem ještě jednou dorazím. 
Třeba na Landek.